| obsah oddílu Zajímavé tipy FRIDEX® G PLUS - VW TL 774 F
Chladicí kapalina FRIDEX® G PLUS splňuje normy VW TL 774 F, BS 6580:1992, ASTM D 3306 a PSA Standard B71 5120 a 5110. Spřátelené servery  
| 
Podle zápisu z církevní velvarské kroniky byla továrna založena roku 1866. Jejími majiteli byli Carl a Julie Boehringerovi. Továrna začíná s výrobou konverzního ledku pro černý střelný prach. Na přelomu 19. a 20. století existovaly továrny na ledek v pěti místech a mezi ně pak rozdělovalo rakousko-uherské ministerstvo války objednávky státních pracháren. Objednávky dostala i velvarská továrna na ledek Carl a Julie Boehringer. V průběhu let strojní zařízení velvarské továrny zestárlo a Boehringer nebyl s to vyhovět přísnějším podmínkám eráru co do čistoty ledku. Vzniká tak myšlenka na spolupráci s rodinou JUDr. Jana Vaníčka. Ten roku 1901 uzavírá smlouvu s manžely Boehringerovými, podle níž Carl Boehringer byl společníkem jednou třetinou a dva bratři – starší Vojtěch a mladší ing. chem. Vilém Vaníček, každý jednou šestinou. Podle tohoto klíče měl být rozdělován zisk, popřípadě ztráta. Po smrti Julie Boehringerové se stávají bratři Vaníčkové jedinými společníky firmy, každý z poloviny. Výroba draselného ledku byla obnovena ve velvarské továrně počátkem srpna 1901. Firma byla znovu zapsána pod čestným názvem „Velvarská továrna na ledek C. a J. Boehringer“. V této době dochází k renovaci strojního zařízení. Podle zprávy, kterou podalo ministerstvo války K. u K. Artillerie – Zeugs – Depot v Praze, byl velvarský ledek považován za nejlepší.
Roku 1902 dochází k rozšíření strojního zařízení továrny v důsledku výroby. Z dřívějších záznamů vyplývá, že při převzetí továrny v roce 1901 pracovalo u výroby 13 dělníků a jedna dělnice. Vojtěch Vaníček v kronice své rodiny zaznamenal: „Dělnictvo několikrát uprostřed kampaně znenáhla vysadilo, ale nějak jsme vše sjednali, přidat jsme museli, abychom mohli dodávku dodělat. Jakmile tato však byla dodána, propustili jsme nespokojené dělníky a ponechali si jen starší spolehlivé, rozumné lidi. Pamatuji si zejména na věrného topiče Michala, na stejně oddaného předního dělníka Kříže, bývalého hospodského a pozdějšího vrátného v továrně, pak na jakéhosi Podrouška, Dryjáka a též na jedinou naší ženskou sílu, hodnou Horovou“.
Velvarská „fregata“, jak tehdy říkávali úzké dlouhé továrně uprostřed polí, se přes nepříznivé podmínky postupně vybavovala a vstupovala do etapy, která může být charakterizována jako pokus o rozšíření sortimentu chemikálií. V roce 1905 byl též obnoven zápis v rejstříku Obchodní komory na český název „Tovární výroba a prodej lučebnin“. Z této doby pochází reklamní leták, stálo v něm: „Velvarská lučební továrna přikročila roku 1904 k soustavnému provádění pokusů s novým výrobkem Valarinem, práškem proti ohnici a řada příznivých výsledků přiměla ji, že uvedla Valarin v knihy hospodářské“. Valarin vystavovali také na hospodářské výstavě v Praze.
V roce 1910 dochází k výstavbě nové provozovny, ve které se 11. července 1910 zahajuje výroba. V roce 1920 se stávají majiteli Josef Řivnáč a syn. Zavádějí výrobky rozmanitého sortimentu široké spotřeby i pro různá průmyslová odvětví, aby byla firma konsolidována v období hospodářských krizí.
Roku 1923 začíná výroba zápalných šňůr pro trhací práce v dolech, roku 1926 byla postavena budova pro zpracování zvířecí krve – pro výrobu krevní moučky používané na krmení dobytka. Za dob vlastnictví J. Řivnáče a syna, začíná výroba margarínu, lepidel a suříku.
Roku 1948, kdy veškerá moc přišla do rukou dělnické třídy, po schválení zákonů o znárodnění průmyslových a jiných podniků, byla na firmu Řivnáč uvalena národní správa. Továrna je začleněna do Spolku pro chemickou a hutní výrobu Praha jako závod Velvary.
V letech 1950 – 1952, kdy se celkově mění struktura chemického průmyslu, je velvarská továrna včleněna jako samostatný závod do středočeských chemických závodů Mělník. Od roku 1956 – Suříkárna Velvary, samostatný národní podnik. V této době je těžiště výroby soustředěno na technické oxidy olova – suřík a klejt a v témže roce je sem převedena výroba autopřípravků a autokosmetiky velmi úspěšné značky MUXUM, kterou vybudoval podnikatel Jan Mottl z Prahy. Je to více jak 50 let od chvíle, kdy brány dnešní Velvany opustily první výrobky na ošetření automobilů.
Počátky výroby autopřípravků se datují do roku 1951, kdy se vyráběly pod značkou MUXUM. Autopřípravky MUXUM položily základ tradičním výrobkům. To už však velvarská továrna patří pod národní podnik Spolana Neratovice jako závod Velvary. Mimo autopřípravky značky MUXUM se vyrábí Autocleaner – čisticí pasta na karoserie, Autowax – vosk na karoserie, Syntol – brzdová kapalina, Glacidet – nemrznoucí kapalina k omývání skel, Autošampon, Fin – wax – ošetření karoserie. Jedním z nejznámějších výrobků v historii velvarské továrny se stala chladicí kapalina Fridex, začala se vyrábět v roce 1958 a od té doby zůstává nejvýznamnějším produktem firmy.
Vývoj prodeje autopřípravků Spolana zahrnuje asi 50 sortimentních druhů a jejich distribuce obchodním organizacím směřovaly od národního podniku Mototechna přes národní podnik Benzina a Řempo k hustě prodejní síti obchodních podniků Drogerie a Drobné zboží kromě přímých dodávek velkospotřebitelům jako AZNP, LIAZ, TATRA, ČSAD, ČSD a podobně. Na tuto tradici úspěšně navázala Velvana i v 90. letech. Velvana, a. s., Velvary byla založena v roce 1992 v rámci první vlny kupónové privatizace.
VÝROČNÍ ZPRÁVY
Výroční zprávy za období od 1. 1. 2002 jsou jsou ke stažení na:
ZDE.
|